všechno je neskutečné (Osho)
 

paměť národa

 

 

 

   

Volné seskupení fotografů různých směrů.

Vztahy jsou pavoučí sítí lidských existencí. 

 
Neobvyklá cestovní kancelář, která vás zavede na neobvyklá místa neobvyklým způsobem.

  

Zkuste se poznat třebas skrze sny, které se vám po nocích zdávají.

 
Portál české literatury. Vše možné o české literatuře.
  


 

Váš knižní svět

 

 

 

Návrat do iluze

nejvíce opuštěných deštníků se
v pražských a vídeňských tramvajích projíždí
v dubnu

aprílové počasí navádí
k různým úvahám které moknou
a pak na slunci zase osychají

jednoho takového dne
se v prostředcích hromadné dopravy
nahromadilo tolik deštníků
že už si nebylo kam sednout

podivně deformován jsem se tlačil u zadního skla špinavého vlaku
pod velkým černým parapletem
s dubovou rukojetí vykládanou smrkovým jehličím
a četl si dopis
vzdáleného synovce mé babičky
Ottu Löwa už šedesát let nikdo neviděl
Nikdo ho nepostrádal
___

Pozval mne nahoru
k sobě na balkón
v ruce držel malý dalekohled
na obou stranách s rozbitými sklíčky

díval se stejným směrem jako já
pozoroval prázdné lodě na hladině kalného Dunaje
a já zas obdivoval křídově bílé labutě
na Vltavě

Nikdo z nás dvou si nemohl být jistý
tím druhým
Potkali jsme se až v bažinách
nedaleko Birkenau
Hustě pršelo a svítilo slunce
nohy se propadávaly
a ruce chtěly výš
snad duhu uchopit

Ottova žena tančila nahá
s krásným zubrem na mýtině
a její srdce tlouklo jak zvony sobotních odpolední v Lublinu
Prastrýc mi dlaní zakrýval oči
to prý abych neviděl
a neslyšel štěkat
kosti našich předků

Pomáhala mu nějaká dívka
- krásná černovláska
s čokoládovýma očima
do které jsem se okamžitě zamiloval
Nepřestávala se smát a hladit mne ve vlasech

Plakal jsem a vztekal se
Několik hodin nemohl nikdo zastavit ten pláč

Našel jsem se až k ránu na opuštěném nábřeží
strýc i dívka zmizeli
tvář mi hladily vlny
a víčka líbaly jiřičky
Na zubrovi přijela nahá žena
Dala mi na hruď
rezavé a těžké secesní nůžky
a vedle nich položila lístek s verši
pana Seiferta

Velikým městem dlouhá teče řeka,
sedm mostů ji spíná,
po nábřeží chodí tisíc krásných dívek,
a každá je jiná.


Ve chvíli, kdy jsem je dočetl
usmála se a švihla rukou do mraků
Tím jemným ale rázným gestem
ke mně promluvila

"Vem ty nůžky, rozetni ty dráty
a vrať se tam, odkud jsi mne vyhnal,
tam odkud jsi přišel."
___

nejvíce opuštěných deštníků se
v pražských a vídeňských tramvajích projíždí
v dubnu

aprílové počasí navádí
k různým úvahám které moknou
a pak na slunci zase osychají

a už se sotva podívají
zpátky

(2006)

09.08.2009 00:54:27
mario.czernay
mario.czernay@volny.czMarioCzernayRevival©2008 http://czernay.webgarden.cz



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one